Známá přebíhá ulici, nic nejede, je červená, jako když vyšije.
Zpoza rohu vyleze pár policistů.
On 1:" Paní, Vy jste přecházela na ulici na červenou, my jsme Vás viděli. Můžete nám to nějak vysvětlit? Podle předpisů můžete přecházet na zelenou, měli bychom Vám dát blokovou pokutu."
Ona:„Nebudu přeci čekat na zelenou, mají tady dlouhé intervaly a je to jenom přes ulici a já mám málo času a musela jsem to stihnout. Teď mi tady zdržujete, omezujete mou svobodu, pospíchám. Chápete, že mám málo času? Jsem pracující člověk, máte honit zloděje a tuneláře a ne tady zákeřně čekat a lovit chodce, kteří prostě přejdou, protože nic nejede. Proč se nezabýváte něčím opravdu závažným?“ Čertí se moje známá.
On 2: Směje se tomu, jak se snaží známá vysvětlit absurdnost situace chodce, co jde na červenou oproti státní kriminalitě, vraždám, loupežím a dalším neřešeným nešvarům…
Ona:„A víte, co mě uráží a hluboce se mne dotýká? To, že se mi tady Váš kolega vysmívá!“
On 1:„Ale no tak, paní, on to tak nemyslel. To víte, my s tím nemůžeme nic dělat. Každopádně se Vám za kolegu omlouvám a protentokrát to tedy vyřešíme domluvou.“
Ona:„Správně, domluvte mu… Nashledanou.“
S některými neuvědomělými chodci je fakt těžké pořízení…
