Lucienne
Dva potkani běželi přes dvůr. Jednoho z nich kdosi zabil. Druhý potkan zůstal bez hnutí sedět. Zjistilo se, že je slepý. Vedle mrtvého potkana bylo nalezeno stéblo slámy, pomocí něhož vedl svého slepého druha přes dvůr...
sobota, 29. dubna 2006
Zmatenkyně
Nedávno jsem zase vyrazila s potkyšema na snídani v trávě. Nebyla jsem ovšem sama...
Doprovázela mne totiž moje kamarádka Kebule. A protože Kebule přespávala narychlo a neměla dostatečné vybavení, půjčila jsem jí své oblečení na snídani v trávě. Sama jsem si vzala jiné.
Takže jsme opět na trávníku obklopeny povlávajícími větvemi stromů, listy ševelícími ve větru, z povzdálí je slyšet crkot vodopádu a nad námi modré nebe.
Potkanky se schovaly pod karimatku a nevylézaly. Sem tam jsme je nalákaly malým kousíčkem sýra nebo šunky, který jsme držely u okraje karimatky a který byl z našich prstů vzápětí citlivě odebrán. Poměr byl asi 10:1 pro malou Agutku. Berkšírka si decentně odebrala asi jeden čtvereční centimetr sýra a tím byla syta.
Potom na nás začaly skákat a prolézat nám mezi zkříženýma nohama a udělaly si z toho parádní hru. Prolézt, nechat se podrbat, něco dobrého do čumáčku, prolézt, ohřát se, obskákat nás a zase k té druhé.
To bylo všechno fajn, všechny jsme se dobře bavily. Potom jsme odcházely domů a já s tím, že je nechám vyběhat, jsem nechala košík a karimatku Kebuli na hlídání.
Potkanky jsem o kus dál pustila na zem a ony vylezly o pět metrů dál na Kebuliny boty a šup do tepláků zespodu. Kebule je setřásla, protože jí lochtaly. Ale toto se opakovalo ještě asi třikrát nebo čtyřikrát, co potkanky sabotovaly moje snažení o jejich kontakt s trávníkem a faktem běhu v něm. Vždycky odhopsaly zpátky ke Kebuli.
Tak jsem si je od Kebule odtrhla, položila je na svoje ramena a odešly jsme pryč.
Když jsme u čaje bádaly, co je k tomuhle chování vedlo, dospěly jsme k tomu, že Kebule měla na sobě moje oblečení načuchlé mnou včetně bot. A přesně totéž oblečení jsem měla nedávno na snídani v trávě o velikonocích. Takže si to zapamatovaly a k nikomu jinému nešly...
Takže Kebule tam chudinka stála několikrát nejenom s košíkem a karimatkou, ale ještě v opakujícím se obležení potkanek, co jí objaly kotníky a nechtěly se pustit. Když jsem řekla, že jí ještě obejmu já, aby měla fakt kompletní zážitek, tak se tomu ještě smála....
Takže jsme opět na trávníku obklopeny povlávajícími větvemi stromů, listy ševelícími ve větru, z povzdálí je slyšet crkot vodopádu a nad námi modré nebe.
Potkanky se schovaly pod karimatku a nevylézaly. Sem tam jsme je nalákaly malým kousíčkem sýra nebo šunky, který jsme držely u okraje karimatky a který byl z našich prstů vzápětí citlivě odebrán. Poměr byl asi 10:1 pro malou Agutku. Berkšírka si decentně odebrala asi jeden čtvereční centimetr sýra a tím byla syta.
Potom na nás začaly skákat a prolézat nám mezi zkříženýma nohama a udělaly si z toho parádní hru. Prolézt, nechat se podrbat, něco dobrého do čumáčku, prolézt, ohřát se, obskákat nás a zase k té druhé.
To bylo všechno fajn, všechny jsme se dobře bavily. Potom jsme odcházely domů a já s tím, že je nechám vyběhat, jsem nechala košík a karimatku Kebuli na hlídání.
Potkanky jsem o kus dál pustila na zem a ony vylezly o pět metrů dál na Kebuliny boty a šup do tepláků zespodu. Kebule je setřásla, protože jí lochtaly. Ale toto se opakovalo ještě asi třikrát nebo čtyřikrát, co potkanky sabotovaly moje snažení o jejich kontakt s trávníkem a faktem běhu v něm. Vždycky odhopsaly zpátky ke Kebuli.
Tak jsem si je od Kebule odtrhla, položila je na svoje ramena a odešly jsme pryč.
Když jsme u čaje bádaly, co je k tomuhle chování vedlo, dospěly jsme k tomu, že Kebule měla na sobě moje oblečení načuchlé mnou včetně bot. A přesně totéž oblečení jsem měla nedávno na snídani v trávě o velikonocích. Takže si to zapamatovaly a k nikomu jinému nešly...
Takže Kebule tam chudinka stála několikrát nejenom s košíkem a karimatkou, ale ještě v opakujícím se obležení potkanek, co jí objaly kotníky a nechtěly se pustit. Když jsem řekla, že jí ještě obejmu já, aby měla fakt kompletní zážitek, tak se tomu ještě smála....
Komentáře (2)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.
1
hanys
02.05.2006, 14:57:11x
no a už jsi odhalila své tajemství jmen svým potkyšek! .o)
ale máš pravdu, že na taková jmény bych asi zřejmě nepřišel! .o)))
to je vysloveně na cirkus!!! vyprdni se na hňupa v práci a bež se tím živit!!! :o)
ale máš pravdu, že na taková jmény bych asi zřejmě nepřišel! .o)))
to je vysloveně na cirkus!!! vyprdni se na hňupa v práci a bež se tím živit!!! :o)
nad mými miláčky.
Bohužel jsou to opět mystifikační názvy, dokonce si můžeš vybrat z několika hloubek utajení.
A gutka - potkanka A
B erkshirka - potkanka B
což jsou začáteční písmena abecedy a značí se jimi i třeba konce úseček :-)
Aguti - původní hnědá barva potkyšů, je taková krásná srnčí, jako uplně malej koloušek v trávě vypadá taková malá myšička, aguti potkánci mají černá očka
Berkshire - potkánek, co má bílý bříško, ideální je, když má i na čele bílou tečku. Může mít i bílý ponožky, pochopitelně základní barva je jiná než bílá. V mém případě je to taky tak.
Takže to jsou utajovací barvy a variety.
No, kdybych je tu nazvala Alfa a Omega, tak tu zas budu vysvětlovat, že si nebrmlám s autíčkama :-)
Bohužel jsou to opět mystifikační názvy, dokonce si můžeš vybrat z několika hloubek utajení.
A gutka - potkanka A
B erkshirka - potkanka B
což jsou začáteční písmena abecedy a značí se jimi i třeba konce úseček :-)
Aguti - původní hnědá barva potkyšů, je taková krásná srnčí, jako uplně malej koloušek v trávě vypadá taková malá myšička, aguti potkánci mají černá očka
Berkshire - potkánek, co má bílý bříško, ideální je, když má i na čele bílou tečku. Může mít i bílý ponožky, pochopitelně základní barva je jiná než bílá. V mém případě je to taky tak.
Takže to jsou utajovací barvy a variety.
No, kdybych je tu nazvala Alfa a Omega, tak tu zas budu vysvětlovat, že si nebrmlám s autíčkama :-)
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.