Lucienne

Loni asi touhle dobou, řekla bych skoro přesně na den jsem chtěla uctít památku zesnulých. Nějako bylo hnusně nebo mi do toho zamýšleného večera něco přišlo, už nevím, a tak jsem nestihla zapálit svíčku na hřbitově. Co svíčku, několik svíček z předem koupeného balíčku.

Znáte to... Takový ty svíčky na hrob v černých kalíškách, které potom na hrobě zůstávají. Jo. No tak přesně tohle ale úplně nachlup stejné svíčky jsem si koupila. A protože nejsem žádnej měkoň a uctím památku stůj co stůj, vzala jsem ty svíčky a zapálila je doma.

Vosk přeci bude stejný, nádobka je stejná, prostě maximálně budou víc lojové, no bóže... A protože nejsem žádnej troškař, zapálila jsem na talíři všech deset svíček z balíčku. Když už, tak už.

A protože svíčky byly dlouho hořící a já si chtěla jít taky někdy lehnout a hlavně proto, že jsem žila ve svých iluzích o stejnosti materiálu, co jsem si ho pamatovala z minulých let a bezpečnostní opatření mi připadala prostě dostatečná, jsem si prostě šla lehnout a usnula.

Jak už víte z perexu, něco se stalo. Něco, co mě na dlouhou dobu ovlivnilo v přesvědčení, že svíčky nejsou až tak nevinná legrace, zvlášť ty, které neznáte.

Probudila jsem se asi ve dvě tím, že jsem se dusila v bytě plném dýmu, lojový smrad všude ve stěnách, talíř popraskaný a na něm žádné svíčky. Ony ty kalíšky na venkovní svíčky se začaly dělat samospalovací nebo co. Prostě svíčky shořely i s kalíšky, tím žárem roztříštily talíř, talíř začal prohořovat do stolu a neštěstí bylo hotovo.

Nejdříve jsem si myslela, že to snad sousedi musí ucítit, uvnitř duše nastala moje poslední hodinka v tomto bytě, zavolají hasiče, budu platit jak mourovatá, bude to strašnej trapas. Asi jako když si moje babička šla vyvařovat ponožky do kastrůlku na plotnu a usnula přitom. Taky volali hasiče. Radši nevzpomínat.

Ještě, že nájem platím až desátýho, to to snad do tý doby vyvětrá. No kdo jste někdy zažili smrad po požáru, tak víte o čem mluvím. Prádlo vám smrdí, byt vám smrdí, saze všude, u mě teda hlavně lůj a smrad.

Jediná pozitiva, která to mělo byla ta, že jsem konečně vytloukla klín klínem a byt smrdící cigaretovým dýmem od minulých nájemníků – oba dělali víc než krabku denně – byl najednou smrdět lojem a pálenými plasty. Nevím, co smrdí líp. Předtím jsem používala tyčinky, vonné oleje a nic tak nezabralo a totálně nepřepachovalo moje bydlítko, než tenhle nezamýšlený důsledek malého, leč smrdutého ohně.

A taky jsem začala být mnohem opatrnější.

A už si nikdy nekoupim takový pitomý všeshořovací svíčky.

A poučení z Lucyiný blbosti? Když pálíte svíčky, buďte opatrní. Nespěte u nich a necpěte si do bytu svíčky, které neznáte.

Hezkou památku zesnulým a příjemný večer po svátku všech svatých... A na svíčky vždycky opatrně...

linkuj.cz vybrali.sme.sk