Lucienne

Neustále se spolu pokoušely domluvit, ale dělaly to tak, že vždycky vyndaly jedna i druhá baterku mobilu, který byl do véčka, aby se vyresetovaly hovory a pak spolu chvíli mluvily aby se domluvily na schůzce. Na displeji té ženy jsem viděla fotku té druhé ženy, proto vím, jak vypadala. Nějak jim nešlo navázat spojení, baterka vypadávala a bylo to velmi napínavé. Přála jsem jim, aby se domluvily a vyšlo jim to. Byla jsem velmi pacifistická. A ony se domluvily, že ta druhá žena za chvíli přijede k nám a budou tam mít rande.

Chlapci okamžitě zareagovali tím, že všichni zmizneme, aby měly dámy prostor. Nevadilo mi to. Necítila jsem se ve své posteli bezpečně kvůli bytosti a tak jsem uvítala možnost nebýt doma, ale být venku, v té deštivé noci. Všude líp, než doma. Vyšli jsme v rychlosti ven, snad do půl minuty od rozhovoru těch dvou žen. Jenom jsme si vzali bundy a boty.

Chlapci říkali, že s nimi mohu jet autem, takové velké starobylé černé fáro to bylo, jako opravdu exkluzivní, s těmi velkými kulatými světly, jak z nějaké detektivky. Ale nechtěla jsem s nimi jít. Chtěla jsem být chvíli sama. Měla jsem v ruce Tarotový trumf „Kojot" a nějak jsem Kojotovi zavolala, možná i mobilem, že nemohu být doma, že tam má někdo schůzku a že prší a jsem sama venku, v dešti, kdesi v centru.

Chlapci už pomalu odjížděli za svou zábavou a ptali se, jak strávím následujících pár hodin, měli starost. Kojot řekl, že přijede za čtvrt hodinky. Řekla jsem jim, že on právě řekl, že přijede za čtvrt hodinky, tak nemusí mít obavy a mohou odjet kam budou chtít, že se vrátím až budu chtít. Odjeli.

Sedla jsem si kamsi ke zdi na bobek a vnímala noc a déšť a vůni deště a padání kapek na chodník a v ruce držela tu kartu Kojota, kde byl nakreslen kojot v černošedivobílé kresbě, taková hlava s pomyslným tělem kdesi za hlavou. A důvěřovala jsem, že opravdu za čtvrt hodinky přijede, také v nějakém velkém černém vyhřátém autě a pojedeme se spolu projet v tom dešti.

Těšila jsem se na tu projížďku, na tu intimnost zrychlení, když Vás přisaje do sedadla a máte přitom pootevřené okénko, kudy mohou proskakovat malé kapky deště jen tak pro radost a přitom jste chránění a v teple a můžete slyšet to „džžžžžž.... džžžžžž...." kol projíždějících loužemi a „dž dž dž dž" a stěračů jedoucích na plný výkon zevnitř, když se koukáte na stromy kolem silnice a vnímáte tmu kolem a vzdálenou záři měst.

Taková projížďka za deštivé noci je něco nádherně uvolňujícího, víte? Ještě před pár lety jsem měla takové staré auto, staré jako já sama a občas jsme spolu jely samy nocí ven, když jsem měla chuť. Jen ona, tiše vrnící, když tedy naskočil motor a já, tiše vrnící, když jsem nechtěla spát a chtěla se uklidnit projížďkou kdesi ve vzdálených krajinách okolí Prahy za tmavých deštivých nocí.

A za chvíli Kojot opravdu přijel a otevřel mi zevnitř dveře a já nastoupila... a probudila se...

linkuj.cz vybrali.sme.sk