Lucienne

Dva potkani běželi přes dvůr. Jednoho z nich kdosi zabil. Druhý potkan zůstal bez hnutí sedět. Zjistilo se, že je slepý. Vedle mrtvého potkana bylo nalezeno stéblo slámy, pomocí něhož vedl svého slepého druha přes dvůr...

pátek, 23. listopadu 2007

Vanilka

Občas se přistihnu, že zkouším. Zkouším nové druhy jídel, nové postupy, nové přísady a v neposlední řadě i přímo nikdy nevyzkoušené suroviny, se kterými experimentuji. Mým aktuálním kuchařským kiksem byl ztužený pokrmový tuk.

Člověk by řekl, že na tom se nedá co zkazit, ne?

Ale dá...

Koupím dvě Hery, jeden olivák za velmi dobrou cenu a aby mi to vyšlo a měla jsem rezervu, když nebudu chtít použít olivák na smažení, šla jsem do jednoho levného tuku – Clever. Značka jako značka, ne? Od té doby, co jsem pekla, vařila a smažila z tuku koupeného ve Slevněnce za 1,90, myslím si, že mi projde všechno.

Kojot si vymýšlí jak samodruhý a jeho aktuální nápad bylo: "Udělej mi bramborové knedlíky se zelím a anglickou slaninou."

No co bych pro něj neudělala. V sedm večer jsem se vrhla na recepty, naházela brambory do hrnce a čekala, až se mi uvaří základ na domácí bramborové knedlíky. Zatím všechno do pohody. Nakrájím slaninu, že ji osmahnu. Říkám si:"Slanina, slanina, to tam vrznu kousek toho tuku, na to nebudu plácat olivák a rovnou to zkusím." Jo, normální olej zrovna doma nebyl, protože se kupoval olivák, to máte tak, když je napjatý rozpočet. Ale nevadí.

Prsknu tam kousek Cleveru, vypadá dobře, voní dobře, nenapadá mě jediný důvod, proč ho nemrsknout ke slanině, aby hezky zkřupavěla. I mrsknu ho tam. Nakrájím cibuli, tuk se škvíří, vůně se kuchyní víří, ale co to?

Má slanina s cibulí voní po vanilce! Naprosto nechutná kombinace. V životě jsem to ještě necítila a už nikdy v životě to nepocítím, dokud si budu moci přečíst rozdíl mezi Clever a třeba Omega nebo jiný lepší tuk.

No nenapadlo by mě, že když nenapíšou "přidaná aromata (a možná i barviva)", že je tam přidají.

Podívám se na tuk a než se řádně rozčílím, cože to tam píšou v návodu na použití? No jasně, nějak jim tam vypadlo "smažení a vaření" a zůstalo jenom to pečení. Pak to chápu. V bábovce by mě vanilka vážně nevadila.

Jojo... Tak jsem tam dala kysaný zelí a doufám, že to Kojot nepozná. Myslím, že jeho dotaz:"A proč jsi tam dala vanilkové aroma? Nemá to být jen sladkokyselý? Nemůžu si pomoci, ale cítím tam jakýsi podtón." by mě dostal. Ale on to určitě nepozná, protože zelí bylo kyselý dost a nikdo mu to neřekne, ani já ne.

Tak. Není nad to mít osobní deníček. Do toho manželé nemají co koukat :)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

lucienne, pátek, 23. listopadu 2007, 12:17, trvalý odkaz,

Komentáře (6)

Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.
1 Nebylo to poznat... Kojot [openID] WWW 23.11.2007, 18:47:47x
...to zelí vše přebilo.

A bylo to moc dobré jídýlko...
2 Henry Psanec WWW 23.11.2007, 19:10:38x
Banán s kečupem (kdosi), sarančata (strýc, a místní zkušenost), řízek s bramborami a šlehačkou (bratr bratrancova kamaráda), čokoláda s hořčicí (já, omylem předevčírem). S prvním a třetím nemám zkušenosti, poslední ani nevím, sarančata mňam.
3 Vanilka se zelím, Manželka WWW 23.11.2007, 21:00:42x
to je opravdu kulinářský odvaz. Kdysi jsme si s jedním kamarádem pořádali pravidelné dýchánky nazvané "kursy kreativního vaření" a tam to vypadalo dost podobně :)))
4 inka WWW 24.11.2007, 20:34:12x
:o)))))) přemejšlím, jakýho nejslavnějšího kulinářskýho odvazu jsem se někdy dopustil já. Napadá mne na chatě nad ohněm na kotlíku vařený králík (jako na polívku) a do toho kroupy (nudle nějak tehdy chyběly). Celý se to vylilo do Vranovské přehrady, už z té vůně (teda nasládlého pachu) chtěl každej zvracet. Pak si také vzpomínám na vařené šneky, které jsem vlastoručně nasbíral při cestě z hospody po osmi pivech - chutnaly hořce. Blbec jsem je udělal ve skořápce, druhý den mi bylo kolegy v práci prozrazeno, že ulity se rozbíjí a natrávená tráva (to je slovní spojení) se musí odstranit. Jinak maso bylo jemné, něco mezi vepřovým a kuřecím. Bez toho piva bych ale nikdy šneky nevzal do huby. :o) "Uměním" byla i jedna velká superpalačinka, kterou se mi podařilo udělat namísto dvanácti malých. Navrch spálená, uvnitř ještě tekutá, jako nějaká sopka. Asi bych si vzpomněl na víc věcí, jídel, ale u dvou jsem byl opravdu fascinován: to když jsem vařil vajíčko ve skořápce v mikrovlnce (ohřev trval cca 1,5 minuty, následné čištění trouby půl hodiny) a pak když jsem dělal vařené mlíko s medem v ručně dělaném ohřívači, spočívajícím v umělohmotném kelímku na dně vybaveném dvěma uhlíky z luxu, do kterých šlo 220 V...
5 lucienne 24.11.2007, 21:30:46x
2Kojot:
Tak hlavně, že mi to nepřistálo na hlavě :)

2Henry Psanec:
Taky dobrý. Já bych se k sarančatům asi nepřidala. :)

2Manželka:
Zavedu doma!

2inka:
Můžu Ti říkat brácho? :))) Vypadá to, že jsme ze stejně šikovnýho těsta.
6 inka WWW 24.11.2007, 22:04:51x
tak jo :o)
Přidání komentáře


Creative Commons License

Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.